Svatba vesele
LADISLAV a spol.
Pilníkovská
19012 Praha
Nebyly nalezeny žádné otázky.
Všechny reference, které zde uvádíme, je možné ověřit.
Svatba
Dobry den pane Blahaku, my moc dekujeme za Vse sluzby, bylo to super. Budeme Vas vsude doporucovat. Preji krasny zbytek dne.
I. Dubsikova
Dobrý den pane Blaháku,
dodatečně Vám chci poděkovat za sobotní karikatury na zámku v Liblicích.
Byli jsme moc spokojeni, hlavně novomanželé (což je nejdůležitější), ale i ostatní co se nechali nakreslit.
Mějte se moc hezky a ještě jednou díky.
Mádlovi
Svatba
Dobrý den, píši jak jsem slíbil. Svatba byla báječná, zatím nejlepší na jaké jsem byl. Karikatura udělala obrovskou radost a nadšení nejen u samotných novomanželů, ale i u svatebčanů a rodičů. S pozdravem P. Friml a novomanželé..
Svatba
Dobrý den pane Blaháku,
chtěla jsem Vám moc poděkovat za skvělou zábavu a namalované karikatury. Byl jste skvělý a všichni byli nadšení a moc chválili a po svatbě znovu diskutovali, že to bylo opravdu překvapení, oživení...no prostě super!
Děkuju a přeji pěkný večer.
M. Bečičková
Dobrý den, přítel právě dorazil a musela jsem Vám hned napsat dojmy. Jsem totiž maximálně nadšená. Opravdu před Vámi smekám a moc děkuji, je to nádherné. Na každém kroku Vás budu doporučovat. Ještě jednou moc děkuji a ať se Vám stále takto daří.
Hezký večer, A. Drápalová .
Dobrý den,
všichni byli nadšení, díky Vám mají úžasnou
vzpomínku na náš svatební den.
Díky za Váš skvělý přístup a třeba se ještě
potkáme při další příležitosti!
Hezký víkend,
Hruškovi .
Dobrý večer,
chtěli bychom Vám poděkovat za krásný večer na Býkově a ještě krásnější karikatury. Všichni svatebčané, pro které to bylo jako překvapení byli spokojeni a karikatury se moc líbili.
Děkujeme, L. a M. Pulákovi .
Dobrý den
Chtěla jsem Vám ještě jednou poděkovat za úžasnou karikaturu. Zrovna jsme se vratili ze svatby, měla obrovský úspěch.
Jen mala drobnost, které si svatebcané všimli, že ženich neměl prstýnek.
Ještě jednou díky moc
Mějte se hezky
Zdraví D. Kubschová
Reditel - Park Hotel Popovicky (reditel@parkhotelpopovicky.cz)
michaela.novakova@ikss.cz IKSS AGENCY, s.r.o.
franklucie@googlemail.com Lucie Luft
jana.dvorakova.kolin@gmail.com Jana Dvořáková
NTatiana@seznam.cz Tatiana Nejedlá
klarka.dusickova@seznam.cz
lucie-arnoldova@seznam.cz Lucie Arnoldová
martina.pacesova@seznam.cz
esvobod7@gmail.com
vyoralova.lucie@centrum.cz
andreandy@seznam.cz Andrea Műllerová
katerina.junkova83@gmail.com
pavlina.sedinova@centrum.cz Pavlína Šedinová
tipprague@gmail.com Roman Petrášek
darya.sh@bk.ru
Lucie Skříčilová
rodina.nesvadbova@seznam.cz
Veronika Mrkvová
iva.bergmanova@beone.cz
tomas.snirer@gmail.com
J.Vrtalek@seznam.cz
Vilnia@seznam.cz
marketa.markova@rheinzink.cz
m.becickova@seznam.cz
svatba@zbiroh.com
winkler@palas-athena.cz
adam.fuchs@centrum.cz
kelisa66@seznam.cz
miroslav.slehofer@gmail.com
paja.krejcova@centrum.cz
mila.kubickova@seznam.cz
ivana.neumannova@stredokluky.cz
verca.zizkova@e-mail.cz
asistentka@epojisteni.cz Veronika Hanušová
Eva.valickova@seznam.cz
Pokaždé se kreslíř do představy toho, kdo si kresbu objednává, nemusí úplně strefit. Jde přece jen o žert a každý karikaturista, ale i laik si kresbu může představovat rozdílně, nehledě na to, že jde vlastně o legraci, recesi, satiru, vtip. Většina lidí to však chápe a ví, že tvůrce nevidí jejich očima a navíc má svůj styl a 100 karikaturistů nakreslí jednu tvář 100x jinak. Někteří z klientů pak dokonce projeví svou spokojenost zpětným e-mailem, z nichž některé zde uvádím jako potvrzení, že dárky zdánlivě nepraktické mohou být vtipné, netradiční, neobvyklé a úspěsné. S laskavým svolením pisatelů uvádím i jejich e-maily pro ověření pravosti referencí, které zde uvádím.
Svatební obřady - prošly během dějin mnoha proměnami. Začněme v antickém Řecku a v Římě, projdeme spolu křesťanský středověk a samozřejmě se zaměříme i na novověk a současnou společnost. Plánujete vlastní svatební obřad? Možná pro vás budou tyto řádky inspirací. Vyberte si.
Svatba zde byla tradicí, kterou doprovázelo mnoho náboženských obřadů a ceremoniálů, které měly svůj význam i symboliku. Probíhala ve třech různých bodech. V prvním se nevěsta připravila ve svém domě, ve druhém během noci odešla do domu budoucího manžela a ve třetím - po svatebním obřadu - následovalo předávání dárků. V Řecku se běžně provozovaly rituály, které měly za úkol neutralizovat nepříznivé síly a naklonit si bohy. Věřilo se, že na každém člověku visí nějaká kletba, kterou je možné přerušit pouze obětí. Velký věkový rozdíl mezi oběma novomanžely nebyl žádnou vijímkou. Zatímcoženy se často vdávaly již na konci puberty, muži vstupovali dosvazku až kolem věku 30let. Nevzít se bylo v rozporu s pravidly společnosti, proto po těch, kteří se odmítali vdávat nebo ženit, byly vymáhány vysoké daně a hrozily jim různé tresty a postihy. Z lásky se lidé brali jen málokdy. Většinou šlo o udržení rodinného klanu, ke kterému bylo potřeba zplodit mužského potomka a ještě lépe mužské potomky. Tolik o starém Řecku.
Ve starém Římě zákony manželství upravovaly. Praktikovaly se dva typy sňatků - přísný a volný. Při 1. z nich se konal svatební obřad nebo stačilo, když spolu ženich a nevěsta žili po dobu jednoho roku. Při volném sňatku byla nevěsta ponechána u svého otce spolu s majetkovými, právními a také dědickými důsledky toho kroku. Konaly se zásnuby, poté proběhl vlastní svatební obřad a na závěr se všichni svatebčané účastnili večerního průvodu, který se neobešel bez hlučných zpěvů a oslav až do ženichova domu. Hlavní obřad se konal v domě snoubenky. Jelikož písemné smlouvy se v Římě začaly používat až v 1. století, tak do té doby stačilo spojení pravých rukou, což je v církevním obřadu symbolikou dodnes. Oddávající se přezdívalo "pronuba". Byla to žena, která měla ve městě dobrou pověst a jejím úkolem bylo představit snoubence. Na konci svatebního obřadu byla položena oběť bohu Jupiterovi a konala se bohatá hostina na oslavu.
Staré římské i řecké svatby se pojí s mnoha zajímavými pověstmi a s rituály. Někdy nevěsta byla před obřadem unesena ze svého domu. Byla v slzách symbolicky vytržena z náruče své matky. K manželovi pak putovala na rukou svých únosců, nesměla se dotknout prahu domu. Velký význam v Římě měl svatební prsten, závoj a věnec - opět symboly manželství. Tyto symboly pak od římské civilizace převzaly další národy a s obměnami se využívají dodnes. Prsten byl hladká a železný, využíval se jako poznávací znamení. Závoj byl růžovooranžové barvy, přezdívalo se mu flammeum a nevěsta ho nosila již od časného rána v den svatby na hlavě.
Křesťanství neodmyslitelně patří ke středověku. Je úzce propojeno s tehdejší kulturou i filozofickými názory. Existovala tehdy dvojí moc - světská a církevní, na rozdíl od muslimského světa, kde moc i náboženství, které je zároveň i zákonem, jsou jeden celek. Církev dlouho nepovažovala za nutnou účast kněze na svatbě. A je rovněž zajímavé, že v historii církve se manželství považuje za těžko slučitelné s křesťanskými nároky. Jsou však doložena požehnání z ložnic (nikoliv z kostelů). Ta se praktikovala až do konce středověku. Římský rituál, který se konal v kostele a spojoval ženicha s nevěstou zahalenou závojem, se využíval jen vzácně. Spojení rukou, předání svatebního prstenu a listiny se odehrávalo mimo kostel. Vedl ho nevěstin otec. Od 12. století se přistoupilo k církevním sňatkům. Tehdejší teorie manželství jako svátosti se řídila třemi hlavními body. Prvním z nich byla výlučná zodpovědnost církve, druhým konsensualismus a posledním zásnuby. Kontroly sňatků církví byly umožněny až v 16. století. Od té doby se platného sňatku musel účastnit kněz a zapsal svatbu do matriky.
V době zásnub se pořádaly ohlášky, při kterých kazatel třikrát vyhlašoval skutečnost, že oba novomanželé chtějí vstoupit do svazku. Ohlášky se konaly s půlročním předstihem a kdokoliv mohl vznést námitku. Jestliže se svatba do půl roku neuskutečnila, ohlášky se konaly znovu. Svatba se v případě šlechtických rodů řídila především územním zájmem rodu a určoval ji nejmocnější člověk z rodiny. Nevěsta svého ženicha často viděla až v době, kdy se domlouval sňatek a projednávalo se věno. Jakmile rodina nevěsty neměla dost peněz na věno, dívka většinou byla odkázána na to, aby strávila zbytek svého života v klášteře. Stejně jako šlechtické, tak i měšťanské svatby byly často majetkově zaměřené. V případě poddaných musela se sňatkem souhlasit vrchnost, jinak nebyl možný.
Nový věk můžeme rozdělit do několika částí. Za raného novověku svatební obřady probíhaly podobně jako ve středověku, ale průběhu let se rozpadala patriarchální společnost a společenské rozdíly mezi lidmi se s industrializací snížily. Souhlas rodičů se svatbou je už spíše formalita a než ekonomické zájmy sňatky ovlivňuje vzájemná náklonnost partnerů, což je oproti dosavadním tradicím výrazný posun jiným směrem. Je však důležité, aby muž byl bezúhonný a měl dobré postavení, aby ten odklon od ekonomického svazku nebyl úplný. Muž prostě musí být schopen uživit svou rodinu, aby nestrádala. A úloha ženy - žena měla být podřízená, poddajná a také schopná starat se o domácnost, tzv. o rodinný krb. Ani zde nebyl výjimečný velký věkový rozdíl mezi novomanžely, neboť vyšší věk muže obvykle znamenal právě to lepší postavení na trhu práce. Na lásku se nekladl příliš velký důraz. Počítalo se s tím, že se dostaví během zásnub nebo během společného života, takže tzvn. zamilovanost neměla prostor k rozsévání nerozumného přístupu k věci. Taková láska byla spíše než vášnivá trvalá a klidná. Důležité bylo přivést na svět syna a toto přesvědčení mnohdy přetrvává dodnes.
Používaly se manželské smlouvy, které se sepisovaly před svatebními obřady a k těmto praktikám se páry stále častěji vrací i dnes. Smlouva zahrnovala přínos nevěsty do manželství - věno a také ženichovo protivěno, což byl jeho vklad. Smlouva obsahovala uspořádání a vypořádání majetku pro případ, že by manžel zemřel. Smlouva nabyla platnosti v den svatebního obřadu. Ten se obvykle konal na farnosti, ze které nevěsta pocházela. V českých zemích byl po dlouhou dobu možný pouze církevní sňatek. Jiné formy uzavírání manželství byly umožněny až v 19. století. Roku 1868 pak manželský zákoník uvedl možnost rozvodu, což byl další mylník ve vztazích mezi manžely.
Za pozornost stojí stará česká vesnická svatba plná různých svatebních zvyků a tradic. Zvyklosti se samozřejmě odlišují podle krajů, jsou si však velmi podobné, až na vijímky. Svatební obřad byl tehdy množstvím obyčejových, zvykových, obřadních a zábavních úkonů. Před svatbou vždy probíhaly zásnuby se zavedenými zvyklostmi. Na námluvy ženich chodil tradičně v nedělní (nebo v jiné sváteční) odpoledne. Do domu nevěsty přišel v doprovodu svého otce, družby, rychtáře a obecního písaře, byla to veřejná událost. Pán domu - otec nevěsty - všechny pozval dále a u stolu začali projednávat věno nevěsty a také majetek, který do manželství vloží ženich, jako protiváhu. Pokud vyjednávání dopadlo dobře, rodiče se zeptali nevěsty, zda se chce provdat za nápadníka, ta souhlasila a smlouva se mohla sepsat a podepsat. Jestliže hospodářství připadlo novomanželům, byla součástí této smlouvy také dohoda o výměnku pro rodiče - lidově vejminek. Hned si domluvili přesný termín svatby a ženich měl povinnost vyjednat na faře ohlášky. Ty zaznívaly tři následující neděle po sobě a dávalo se tak o události veřejně znát.
Samotné období svatebních příprav často trvalo až 4 týdny. V obou zúčastněných domech se pekly malé i velké svatební koláče atd. Ty velké tehdy nahrazovaly svatební dort. Pomáhali všichni lidé z příbuzenstva i ze vsi a zároveň se po té účastnili jako hosté i svatby. Ženich a nevěsta si předávali dárky. Nevěsta obdržela střevíce, svatební kytici a často i peníze na šaty. Ženich dostal vyšívanou košili a hedvábný šátek nebo kapesník. Všechny dárky měly zároveň i symbolický význam.
Tradičně v předvečer svatby probíhalo loučení se svobodou, které bylo pro oba partnery samostatné a bujaré. Mohli se ho účastnit pouze svobodní lidé, obvykle přátelé ženichy, či nevěsty. Ženich se tedy loučil s mládenci, nevěsta tento čas strávila se svými kamarádkami. Svobodní mládenci měli povinnost v domech ženicha a nevěsty postavit svatobrány pro novomanželský pár. Ty pak družičky zdobily květinami a myrtou, což se traduje dodnes.
Se začátkem svatebního dne ženich vešel do nevěstina domu a aby si mohl odvést nevěstu, musel splnit určité úkoly - například naštípat dřevo nebo odpovědět na otázky o nevěstě a další podobné věci. Občas mu také byly podstrkovány jiné nevěsty, které musel odmítnout. Musel také poděkovat rodičům - tento rituál přetrval až do konce druhé světové války a dále. Snoubenci pak poklekli na stoličku, která byla zdobena vyšívaným šátkem bílé barvy, a políbili ruce svým rodičům za veškerou dosavadní péči. Ženich prosil o odpuštění hříchů a následně bylo oběma snoubencům požehnáno křížem na čelo, jako svolení a přání štěstí ve společném životě. Všichni svatebčané obdrželi myrtová pírka, jako v současnosti. Teprve pak mohl na cestu vyrazit průvod, který putoval pěšky nebo kočáry či koňskými povozy. Svatebčané rozdávali koláčky a cukroví kolemstojícím přihlížejícím. Občas sousedé zablokovali cestu a průvod pustili pouze výměnou za výkupné - koláče, peníze nebo lahev alkoholu, vína atd. Nevěsta měla cestou naříkat, což ji mělo ochránit od toho, aby neplakala v manželství. Všechny tyto tradice mají lidové kořeny.
Jsou známy pověry spojené s církevním obřadem. Například, kdo z manželů si dříve klekne, bude v manželství poslouchat nebo se nevěsta snažila ženichovi šlápnout na nohu, což by znamenalo, že bude pod pantoflem atd. V kostele ho měla požádat také o peníze, aby netrpěla v manželství nouzí a aby manžel v manželství myslel s penězi především na rodinu. Svatební hostinu tvořilo několik chodů, které dokládaly budoucí blahobyt. Ženich seděl v čele, nevěsta byla posazena vedle něj do rohu, jedli z jednoho talíře a lžíce měli k sobě svázané stuhou, což symbolizovalo, že ne vždy všechno půjde v manželství snadno, ale od toho jsou dva, aby táhli za jeden provat a společně problémy vyřešili. Na hostinách se popíjel různý alkohol - víno, pivo a kořalka i medovina. Po obědě se na stůl dali buchty upečené ve tvaru věnců. Byly zdobeny jablky a sušeným ovocem. Nechyběly také věnečky a drobné cukrovinky. Na vrcholu byl umístěn rozmarýnový věneček nevěsty. Jako první ho museli ochutnat novomanželé, zbytek se rozdělil mezi další svatebčany. Po svatební hostině - někde i druhý den - přišlo na řadu čepení nevěsty. Ženy jí rozpletly vlasy a daly na hlavu čepec. Ten vyjadřoval ztrátu dívčího vínku a také rozloučení se svobodným životem. Symol čepce se užívá i v různých rčeních.
V moderní společnosti se začaly prosazovat individuální zájmy na úkor společnosti, což svatbám moc nepřeje., ale život se stává svobodnější a v mnoha aspektech i složitější, v porovnání s historií. Mladí často odkládají sňatky i děti na později a všechny tyto rituály vnímají spíše neformálně a trochu jako komedii. K legálním sňatkům se mnohdy ani nepřistupuje. Ačkoliv se na první pohled nesezdaní lidé mohou zdát spokojenější, chybí takovým vztahů stabilita, kterou do nich vnáší manželství, a dříve se rozpadají, statisticky. Ale i to je vlastně svobodnější přístup k životu s partnerem. Oficiální statut rodiny i tak ale pro mnoho lidí zůstává významným faktorem, který má svůj smysl. Výběr partnera je dnes opravdu svobodný. Ačkoliv svatební obřad a zvyky s ním spojené prošly mnoha změnami, k některým starším tradicím se stále přistupuje. Mnoho lidí navíc touží po svatbě konané podle tradičních rituálů. Jiní zas berou sňatek jen jako oficialitu.
Dřívější námluvy a dohoda o uzavření sňatku jsou dnes nahrazeny návštěvou rodičů, při které se domlouvá průběh svatby a organizace svatby. Svatebčané se zvou pozvánkami, telefonem i osobní formou. Již se nepořádají ohlášky, vše jde cestou nejmenšího odporu. Loučení se svobodou se nese v podobné duchu jako dříve. Rodičům se děkuje v kostele, někde se jejich tradiční požehnání dodržuje, jinde nikoliv. Sňatky se aktuálně nejčastěji odehrávají na radnicích a v kostelech, mnohdy se přistupuje také k obřadům konaným na zámcích, hradech i v různém exotickém prostředí v cizích zemích a krajinách. A svatební hostina se často pořádá v restauraci nebo i doma. Svatba většinou probíhá pouze v jeden den a obřady se konají v průběhu celého roku. Dříve se sňatky konaly v průběhu celého týdne - nejšťastnějším dnem bylo úterý. Dnes se pořádají hlavně v sobotu, ale není to pravidlem. Ze svatebních zvyků přetrvalo například zamykání dveří svatebního domu, štípání dřeva, zametání střepů nebo přenášení nevěsty přes práh. Svatební obřady jsou mnohem jednodušší než dříve. Svatba je dnes symbolem pro životní předěl v životě jednotlivce a také je krokem k založení budoucí rodiny. Státem je podporováno oficiální manželství, nejspíše proto, že odpovědnost za partnera nese jeho druhá polovička, nicméně právní výhody, oproti životu na hromádce, tady jsou.
Za hodinu nakreslím 4 až 10 karikatur. Doba vyhotovení závisí na typu kresby, na zvýrazněných rysech a dalších aspektech. Pro větší zábavu se mohou všechny karikatury na svatbě vystavit, než si je lidé odnesou. Detaily mé produkce s Vámi rád předem proberu i dohodnu tak, aby měla pro všechny zúčastněné správný efekt.
DÁRKY PLNÉ EMOCÍ A RADOSTI
Chcete karikaturu darovat někomu ze svých blízkých? Karikatury na zakázku zhotovované podle fotografií poslaných mailem jsou oblíbenými a osvědčenými dárky. Klienti se mi vrací. Karikatury lze použít třeba i na svatební oznámení. Patří mezi nečekané dárky, kterými na svatbě řeknete něco víc. Poskytnutím informací pro děj karikatury se totiž stáváte jejími spolutvůrci. Trocha humorné nadsázky se znalostí karikovaných osob pak vnáší do tohoto svatebního dárku vztahy a stává se osobním dárkem plným emocí a radosti. Navíc kresba svou hodnotu časem neztrácí, ba naopak. Obvykle zůstává na očích po mnoho let. Možná, že dokážete vymyslet lepší svatební dárek, ale karikatura určitě nepostrádá nápad a originalitu. Dejte šanci smíchu.
Všechny Vaše dotazy rád zodpovím, kontaktujte mě na telefonní číslo 604 233 905.
Při kreslení na živo karikatury budí zájem, smích, radost i nadšení!Před tím, než si hosté své karikatury odnesou domů, mohou být všechny vystaveny. Připevněte je například na šňůru, a to tak, aby se všichni mohli zasmát sobě i dalším svatebčanům. Kreslení karikatur na svatbě i všude jinde nikdy neunikne pozornosti dětí, a tak mají dospělí více klidu a času na svou vlastní zábavu. Větší část drobotiny totiž vždy obklopuje kreslíře.
Můžete si objednat karikaturistu na svatbu.
Je nás skupina rovnocenných karikaturistů viz. www.karikaturky.cz a kreslíme nejen v Praze, ale i v jiných městech a vesnicích, jako Hradec Králové, Pardubice, Chrudim, Kutná Hora, Kolín, Havlíčkův Brod, Nymburk, Poděbrady, Lysá nad Labem, Mladá Boleslav, Mělník, Brandýs nad Labem, Benešov, Vlašim, Kladno, Kralupy nad Vltavou, Rakovník, Beroun, Louny, Most, Ústí nad Labem, Litoměřice, Lovosice, Liberec, Turnov, Česká Lípa, Chomutov, Děčín, Jičín, Žatec, Plzeň, Rokycany, Příbram, Písek, Dobříš, Tábor, Jihlava, Pelhřimov, České Budějovice a další.
Svatba ve filmech může být inspirací.
14.11.2014 09:53
SVATBA VE FILMU
Každou minutu někdo z tohoto světa odchází, ale také se rodí a každý den probíhá množství svateb po celém světe. Není proto divu, že toto téma je oblíbené i mezi filmaři a producenty. Pro vaši inspiraci zde najdete pár filmů, kde svatba je hlavním tématem:
Svatba
Komedie a drama
USA, r. 1978
Svatba je hlavním námětem filmu. Námět rámuje úvodní obřad i smrt paní domu a končí náhodnou smrtí dvou postav při autonehodě. V podstatě jde o prolínání mikropříběhů bez zdůraznění některého z nich. Svatba jako taková je tak nosným tématem, které zahrnuje právě ty malé příběhy související s ní a celá mozaika tvoří děj.
RECENZE FILMU SVATBA NA BITEVNÍM POLI
Dějově prázdná komedie, kde je odraz práce na seriálu Ulice. Svatba na bitevním poli je film, nad nímž nemusíte přemýšlet. Odpočinková a nenáročná záležitost.
Princ a já 2 - Královská svatba
Film USA, r, 2006
Princ Edvard a Paige Morganová jsou zamilovaní a připadají si jako v ráji. Paige studuje medicínu a učí se nový jazyk, protože jako budoucí královna musí umět mluvit dánsky.
Zdá se , že nic nemůže překazit blížící se svatbu. Jenže do hry vstupuje nemajetný norský princ Albert, který chce s pomocí právní kličky zabránit královské svatbě a svoji dceru Kirsten dosadit na trůn. Strhne se válka nervů a vzájemných naschválů mezi dívkami, z čehož těží dánské sdělovací prostředky a veřejnost má své divadlo.
SVATBA MÉHO NEJLEPŠÍHO PŘÍTELE
film USA, r. 1997
Když se krásná Julianne Potterová rozcházela se svým přítelem Michaelem, slíbila mu, že budou i nadále přáteli, a pokud budou v dvaceti osmi ještě svobodní, vezmou se. Slib je slib a nyní má Julianne právě dvacet osm, je svobodná a živí se tím, že píše recenze na jídlo. Na jejím záznamníku bliká Michaelův vzkaz. Úlek při myšlence, že si svého starého kamaráda nakonec bude muset vzít, však vzápětí vystřídá šok daleko větší. Michael se skutečně chce oženit, ale s jinou. A Julianne má jít za družičku. Dívka si právě v té chvíli uvědomila, že Michaela vlastně celý život milovala a hodlá bojovat.
Film William, Kate a osm královských svateb z roku 2010 byl natočen ve Francii
Recenze filmu William, Kate a osm královských svateb jsou na filmových serverech.
Skvělý výlet do historie britských královských svatebních obřadů. Svatba prince Williama s Kate Middletonovou se blížila a ti netrpěliví si mohli čekání zkrátit dokumentárním filmem, který je provede historií britských královských svateb a věcí souvisejících. Zachytí jejich neopakovatelné kouzlo, ukáže samotný obřad i nejlepší okamžiky námluv, zasnoubení i svatebních příprav ostře sledovaných svateb.
Velká svatba filmy-online.com/335-velka-svatba.html
Máte-li rádi komedie, určitě nesmíte vynechat film Velká svatba. Film vypráví příběh mladého páru, Missy a Alejandra, kteří se chtějí vzít. Karty však zamíchá Alejandrova biologická matka, která je velmi přísnou katoličkou. Velká svatba je o to zajímavější, že pěstouni, kteří Alejandra vychovávali. jsou rozvedeni, což se budou snažit před jeho skutečnou matkou utajit ze zjevných důvodů. Jak se jim to povede a co všechno během tohoto přetvařování zažijí, se dozvíte ve filmu Velká svatba, který rozhodně stojí za shlédnutí. Zábava a relax.
SVATBA MEZI CITRÓNY r 2012 CZ
Po filmu Lepší svět oceněném Oscarem přichází režisérka Susanne Bier s mimořádnou romantickou komedií, která splňuje všechny definice tohoto žánru, přestože se nebojí ani vážných témat. Dvě velmi odlišné rodiny se setkávají v nádherné staré italské vile uprostřed citrónového sadu na pobřeží moře. Důvodem setkání je svatba krátce zamilované dvojice. Setkání rodiných příslušníků, starých lásek a kamarádů vynese na povrch spoustu vášní. Susanne Bier ve svém novém filmu Svatba mezi citróny spojila s citem a jistotou téma lásky, absurditu, humor, břitké dialogy, jemně vykreslené charaktery a zdánlivě jednoduché životní pravdy.Všechno, co je opravdu potřeba k šťastnému životu, je láska. I když si myslíme, že je po všem, možná všechno teprve začíná.
Svatba podle Margot
USA, 2007
Margot Zeller (Nicole Kidman) píše povídky, ve kterých si nebere servítky. Na neštěstí přijíždí na přípravy svatby své volnomyšlenkářské sestry Pauline a začnou se dít věci....
Svatby pana Voka
Československo, 1970
Hrdinou tohoto snímku je známá postava šlechtice z české historie, jeden z nejvýznamnějších představitelů naší šlechty z přelomu 16. a 17. století, jímž v roce 1611 vymřel mocný a slavný rod ROŽMBERKŮ. Režisér Karel Steklý si z bouřlivého života PETRA VOKA vybral krátké období z roku 1580, kdy se VOK oženil s mladičko Kateřinou z Ludanic. Pan PETR VOK - ve skvělém podání Miloše Kopeckého - ožívá jako postava víceméně komická. Stárnoucí velmož se totiž musí před vlastní svatbou s krásnou Kateřinou postarat o svůj dvanáctičlenný fraucimor. Vlastně se ho zbavit. A jak to pan VOK zařídil, napovídá už sám název filmu: SVATBY PANA VOKA. Úsměvný film Svatby pana Voka je už klasikou naší kinematografie.
Svatba ve třech (2005) Velká Británie
Svatba upírů
Česko, 1993, 96 min
Horor – Komedie
Hrdinou je mladý anglický šlechtic Richard Bancroft, přijíždějící do Prahy se svým strýcem, obchodníkem Archibaldem. A právě tady se nesmělý Richard seznámí s krásnou a tajemnou dívkou, do níž se okamžitě zamiluje. Brzy se však ukáže, že šlechtická společnost, v níž se Olivie, jak se dívka jmenuje, pohybuje, ve dne spí a v noci se věnuje poněkud neobvyklému způsobu obživy, totiž vysávání krve nevinným obětem. Láska si však nedá poroučet a tak s tradiční omluvou, že nikdo není dokonalý, se mezi mladými lidmi rozhoří hluboký cit. To se ovšem nelíbí dívčině průvodci, hraběti Kronbergovi, jinak též vůdci upírské smečky a napínavý i komický horor začíná...
7 let po svatbě, Komedie, Francie 2009
Krvavá svatba
Španělsko-francouzský taneční film (1981).
Komu se líbí španělské tance, hlavně flamengo, nenechte si ujít film Krvavá svatba. Byl prvním společným projektem dvou známých španělských umělců – režiséra Carlose Saury a tanečníka a choreografa Antonia Gadese. Jejich adaptace dramatu Federica Garcíi Lorcy vznikla v roce 1981 a stala se prvním titulem flamenkové trilogie, kterou doplňují filmy Carmen (1983) a Čarodějná láska (1986). Temperament a spád.
SVATBA JAKO ŘEMEN
1967, Československo, 94 min.
Režie: Jiří Krejčík
Hrají: František Filipovský,Josef Hlinomaz,Jiří Hrzán,Iva Janžurová,Pavel Landovský
Jde o příběh z malého města, který se odehraje v rozmezí necelých 24 hodin. Pod vlivem alkoholu se tři smutní hrdinové dostanou do podezření, že znásilnili mladou prodavačku. Domněle znásilněná dívka odvolává své obvinění, učiněné tak trochu z nerozumu, tak trochu ze msty a konekonců i z vypočítavosti. Obviněný mladík se může konečně oženit a může začít SVATBA JAKO ŘEMEN. Klasická česká komedie.
Svatby podle Mary (The Wedding Planner)
USA 2001, 135 min,
Nikdo nerozumí romantice tak, jako Mary Fiore. Díky této vlastnosti se stala nejlepší plánovačkou svateb v San Francisku. Pravě když může oslavovat svůj nejnovější triumf – svatbu internetové magnátky Fren Donollyové, zachrání ji přitažlivý doktor Steve Edison před řítící se popelnicí. Mary s ním zažije nejhezčí večer svého života a má konečně důvod věřit na lásku. Ale dvakrát měř, jednou řež! Maryin život se otočí vzhůru nohama, když zjistí, že právě Steve je budoucí ženich Fran Donollyové, a ona má připravovat jejich svatbu! Jak se k tomu postaví???
Více zde: https://www.svatba-vesele.cz/news/svatba-ve-filmech-muze-byt-inspiraci-/
Svatební hry a zábavy na svatbách
Každá svatba může být vynikajícím zdrojem zábavy a možností, jak strávit příjemný čas se svou rodinou a přáteli. Přinášíme vám přehled zajímavých svatebních her, které můžete právě na své svatební hostině uspořádat. Některé z nich jsou jednoduché, známé a nikoho neurazí. Jiné budou vyžadovat trošku odvahy a také zapojení svatebčanů. Díky těmto hrám získáte jistotu, že vaše svatba jen tak neupadne v zapomnění. K těmto radostem patří i karikatury. Karikaturista na svatbě dovede rozproudit zábavu a zaujmout svou tvorbou. Lidé si pak domů odnášejí překvapivý dárek - svou karikaturu.
Čtení nahlas svatebních blahopřání, rozbalování svatebních dárků atd.
Jde o klasickou zvyklost, která by měla následovat hned po slavnostním obědě. Tato blahopřání by měla číst osoba s kultivovaným projevem, společensky neunavená a samozřejmě i se smyslem pro humor. Některá blahopřání novomanželům budou jistě vtipná, jiná třeba nikoliv. I tak byste od této činnosti neměli upouštět. Poté by mělo následovat rozbalování svatebních darů. Všem za dárky poděkujte a mějte z nich radost, i pokud víte, že je ve své domácnosti nevyužijete. Před svatbou je dobré si sestavit seznam darů, ze kterého mohou hosté vybírat. Ne každý však rozbaluje dárky veřejně. Pokud vám to není příjemné, můžete od této tradice upustit a dárky si rozbalit až doma v klidu a pohodě po náročném svatebním dni.
Svatební kytice, únos nevěsty, házení rýže atd.
Házení kytice je oblíbená tradice každé nevěsty na svatbě. Otočí se zády k davu svatebčanů a kytice hodí přes své levé rameno. Snaží se ji chytit svobodné dívky. Pokud ji některá z nich skutečně chytne, měla by být další, která se vdá. Dnes se s házením kytice opět může počkat až po svatební hostině, dříve se házelo již při odchodu z radnice nebo kostela. Jestliže kytici nechcete obětovat a zvyk byste rádi dodrželi, můžete si pro tuto příležitost nechytl připravit kytici náhradní. Obávaným svatebním zvykem je únos nevěsty. Ta bývá unesena ženichovými kamarády, obvykle do nejbližší hospody, ve které ji ženich musí vykoupit. Vyvarujte se však zdlouhavého hledání nevěsty, při únosu vždy nechávejte výstižné indicie, aby svatební zábava nezačala váznout. Po svatebním obřadu, před hostinou nebo i při jiné příležitosti se po novomanželích házejí semena (většinou rýže), která představují symboly štěstí a plodnosti. Prý kolik zrnek zachytí nevěstiny šaty, tolik bude mít dětí, takže půl kila rýže v záhybech šatů znamená jistě budoucí zasloužilou matku.
Vybírání peněz různými způsoby
Jelikož svatba je nákladná záležitost, často se na ní přistupuje také k vybírání peněz od svatebčanů. Je to staročeská tradice, která se však dodržuje dodnes. Vybírání peněz na svatbě je dobré organizovat zábavnou formou. Pokud vám je však nepříjemné, rozhodně se do něj nemusíte pouštět. Stačí opravdu symbolické příspěvky. Například se může platit za tanec s nevěstou - peníze se dávají na talířek na tanečním parketu. Oblíbené je rovněž vybírání peněz do střevíčku nevěsty, který se může také dražit. Peníze se mohou vybírat také na povijánek nebo na kolíbku - svatebčany obchází ženy s miminkem a vybírá od nich peníze. Ty pak vždy padnou do rukou nevěsty, neboť ona bude hospodyní a manžel jen výrobním prostředkem k jejich vydělávání.....
Tradicí je i dražba starých věcí. Ženich s nevěstou si na svatbu připraví své staré a nepoužívané věci. Může se jednat o dětské oblečení, různé napůl rozbité nádobí, žákovské knížky, staré parfémy, malovátka, dětské nářadí apod. Tyto kousky se pak na svatbě draží. Dražba by měla začínat na symbolické koruně. Vytěžené peníze opět získává ženich s nevěstou, ale v držení je má samozřejmě novomanželka.
Stahování, střílení, vydražení podvazku - to vše patří k zábavě na svatbě
Skvělou zábavu na svatbě nabízí také nevěstin podvazek. K jeho stahování přistupuje vždy ženich, který jej musí z nevěstiny nožky stáhnout bez pomoci rukou, například jen ústy. Stažený podvazek se dále může využít i pro další svatební hry, jakými jsou například střílení podvazku nebo dražení podvazku. V prvním případě ženich hází podvazek mezi muže. Ten, který jej zachytí, má na jeden rok zajištěnu sílu. Dražení je opět svatební hra o peníze. Ten, kdo nabídne nejvyšší cenu, podvazek získá a může se stát předmětem žárlivosti manžela - na oko.
Hledání nevěsty a ženicha poslepu apod.
Ke svatební zábavě zajisté patří také hledání nevěsty a ženicha. Ženich svou vyvolenou může hledat například podle kotníku. Oči se mu zaváží šátkem a on z několika žen pouze pohmatu vybírá tu svou. Do této hry můžete mezi ženy zařadit také jednoho muže, který zábavu mezi svatebčany jistě zpestří. Stejně tak se hraje i hledání ženicha podle určitých partií těla - lýtka, hrudníku, nosu apod. Při hrách se sedí nebo stojí, odvážnější si mohou i lehnout......
Zábava na svatebním tanečním parketu
I na parketu si můžete užít spoustu zábavy. V úvahu přichází židličkový tanec nebo tanec s různým ovocem mezi čely. V případě židlového tance se na parket umístí o jednu židli méně než je tanečních párů. Jakmile přestane hrát hudba, páry si musí zabrat židle. Ten, na koho se židle nedostane, vypadává. Jedna židle se ubere a v tanci se pokračuje až doby, dokud nezbude jeden taneční pár. Tanec s pomerančem, jablkem, citronem nebo třeba vajíčkem mezi čely je opět klasikou. Páry musí ovoce během tance přidržovat. Pokud jim spadne, s tancem končí. Je dobré motivovat nějakou výhrou - například tancem se ženichem a nevěstou apod., nebo za trest tanec s tchánem.....
Svatba v historii
Podívejme se na to, jak se svatební rituály v průběhu let měnily. Náš historický náhled začneme ve starověku, kdy manželství bylo zcela běžné - častější než v dnešní době. Vznikalo za účelem založení rodiny. Představovalo záležitost, která se dotýkala celé rodiny. Dokázalo ovlivnit ekonomickou situaci všech těchto skupin. Rodiče tak rozhodovali o všech finančních záležitostech a rodiče ženicha ovlivňovali výběr manželky. Někdy i tak byl žádán souhlas obou manželů, nejednalo se tedy o sňatky z donucení. Naopak často byly provázeny různými romantickými rituály a tehdejší mladí lidé to brali, jako normální věc, což je dnes například u nás téměř nepředstavitelné.
Svatební obřady ve starověku - starověké svatební obřady
1. krok obvykle podnikli rodiče budoucího ženicha nebo otec dívky. Většinou záleželo také na společenských vrstvách, ze kterých mladí lidé pocházeli. Ve středověku nebylo nijak výjimečné, když si muž vybíral manželku z řad svých příbuzných nebo ze svého kmenu. Například ve starém Izraeli byly výslovně zakázány sňatky s příslušníky jiných národů. I tak se však voják mohl oženit se zajatou pannou, která však musela projít takzvaným očišťováním, ve kterém se zřekla své víry, což nemusela být upřimná záležitost a takový vstup do manželství mohl být zárodkem velkých vzájemných problémů.
Před uzavřením manželské smlouvy bylo zvykem, že budoucí manžel nebo jeho otec za nevěstu zaplatili určitou částku. Ta měla být náhradou za práci, kterou dívka doma vykonávala a také za výchovu a péči, která jí byla v dospívání poskytnuta. Taková částka byla stanovena i zákonem. To bohužel v našem zákoníku chybí. V den svatebního obřadu si ženich odvedl nevěstu do svého domu a ona byla přijata do jeho rodiny. V době patriarchální, kdy ještě neexistoval žádný zákon, se takto vyjadřovala celá svatba. Celý tento akt se oznámil veřejně a manželství tak bylo platné. V době zákona se vše zaznamenalo do úředních záznamů - manželství i narozené děti - většinou do matriky.
Radostná oslava vždy ke svatbě neodmyslitelně patřila. Nevěsta se vykoupala a své tělo natřela vonnými oleji. Na nahé tělo si přes prsa upevnila stuhy a oblékla se do bílého roucha s bohatým zdobením (s ohledem na svou finanční situaci). Součástí svatebního ošacení tak byly různé ozdoby, šperky a také lehký šat. Nechyběla ani rouška na hlavě, která vyjadřovala podřízenost k ženichovi. Ženich si rovněž oblékl svůj nejlepší oděv, pokrývku hlavy a věnec. Spolu se svými přáteli odešel do domu nevěstiných rodičů. Směrem k ženichovi naopak putoval slavnostní průvod s hudebníky a nikdo nesměl odmítnou pozvánku na svatební hostinu, bylo by to vnímáno jako urážka.
Svatební obřady konané ve starém Římě a v antickém Řecku. V Římě se zhotovovala smlouva mezi otci či poručníky novomanželů. Běžnou součástí všech Římských smluv bylo složení slibu a to nesmělo chybět ani tady. Zásnuby se potvrzovaly snubním prstenem. Zajímavostí je, že tyto prsteny se pak nosily na horním článku prstu. Naopak v sousedním Řecku žádné prsteny nebyly potřeba, přistoupilo se k nim až později. Dary se zde obvykle přijímaly až po svatebním obřadu. Přátelé a příbuzní je ukládali do domu ženicha. Skoro vždy se jednalo o praktické dárky pro nevěstu. Svatební dary prostě ke svatbě neoddělitelně patří a patřily.
Svatba ve středověku a novověku
Pro svatební obřady byl dalším důležitým obdobím středověk. V Evropě se sjednávaly šlechtické sňatky, při kterých se zohledňovalo zachování nebo spíše možnost zvýšení rodinného majetku, dále spojení s významnějším rodem a pokračování rodu po meči. Dcera se nesměla provdat za někoho, kdo byl pod společenskou úrovní rodiny. Syn se mohl oženit například s dcerou bohatšího měšťana nebo nižšího šlechtice. Získal tak pro svou rodinu majetek, za cenu svobody. Páry se často seznamovaly až po dohodě o věnu a projednání sňatku. Tato bylo většinou organizována rodiči ženicha a nevěsty.
Když rodiče neměli dost peněz na věno, dcera skončila jako stará panna nebo byla odvedena do kláštera. V Irsku a Walesu se poskytoval takzvaný příbuzenský dar - jednalo se o smlouvu uzavřenou mezi dvěma rodinami podobného postavení. Cena za nevěstu i její výše se projednávaly s předstihem. Na vzájemnou náklonnost mezi oběma snoubenci se často vůbec nebral zřetel. Mnohem důležitější byla ekonomická stránka. V porovnání s těmito sňatky se často setkáváme s keltskými legendami, které hovoří o romantických únosech a útěcích mladých párů. V této době se však cenilo více bohatství a moc než láska. V Africe u některých kmenů byla tak vysoká cena za nevěstu, že se muži mohli ženit až po dosažení 25 let, kdy už měli zajištění.
Přes svatební poplatky se posuneme v naší historii dále, konkrétně do 40. let 19. století. Poplatek za nevěstu se tehdy rovnal průměrnému celoročnímu příjmu. Nejednalo se však jen o finanční příspěvky, nýbrž i o materiální ve formě obilí, dobytčat či různých plodin. K těmto příspěvkům se přistupovalo pouze při prvním manželství. Poplatek se za nevěstu se využívá stále i v některýchafrických státech, kde však představuje spíše záruku za stálost manželství. Mnohem větší význam mápoplatek za námluvy, který nabízí muž rodině dívky. Dnes již mnohem více rozhodují mladí lidé o svých sňatcích sami. Nenechávají tato rozhodnutí na svých rodičích, mnohdy se s nimi ani neradí. I tak si však přejí souhlas své rodiny. V Africe si pod pojmem bohatství můžeme představit především dobytek, kolem kterého se také točí představební smlouvy.
V 70. letech 19. století se začalo zohledňovat vzdělání nevěsty, a to zejména v městech. Navíc se zde rapidně zvýšila inflace a otcové se tak začali dožadovat náhrady škody. Začalo se tak upouštět od mnohoženství, jelikož si ho jen málo mužů mohlo dovolit. Začali se brát lidé ve starším věku a také se zvýšila prostituce. Na francouzském venkově se často konaly veřejné sbírky na věno nevěsty. Peníze obvykle vybíraly hezké dívky. A peníze svou roli při svatbě nepřestaly hrát.
Současnost a svatba
V Anglii se můžeme setkat s termínem "láska v chaloupce". Je to označení pro sňatek z lásky. Nevěsta a ženich však nemají dostatek prostředků na svou existenci. Velkou roli zde tak hrají svatební dary od přátel a příbuzných, jelikož rodina nemá dostatek peněz na věno. Chudé svatby neboli "krajcárkové" se dříve pořádaly ve Skotsku a Walesu. Každý host přispěl na svatební výlohy šilinkem a tyto peníze pak pomohly novomanželům při zařizování domácnosti. Ve Walesu se rovněž pořádají různé básnické soutěže nebo se řeší hádanky. Tyto aktivity jsou určeny pro ženicha a probíhají na prahu nevěstina domu. Mnohdy se k nim přistupuje i v Rusku a ve vybraných asijských státech. Zajímavostí je rovněž maskování nevěsty, před ženichem.
V Anglii je zvykem svatební dary vystavovat všem na oči. V jiných zemích se zase převážejí do domu nevěsty - například v Itálii. V severní Francii se dary ukládají do speciální vyřezávané truhly a následně se odvážejí v malovaném voze.
Svatební dary jsou nedílnou součástí svateb v USA. V doslovném překladu se nazývají "svatební deště". Dávají se nevěstě a většinou mají praktické využití v nové domácnosti - jedná se například o oblečení nebo o nádobí do kuchyně.Články
SLUŽBYREFERENCENAPIŠTECENYKONTAKTGALERIEČLÁNKY
© 2011 Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Více zde: https://www.svatba-vesele.cz/clanky/
© 2011 Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode