OVĚŘITELNÉ REFERENCE

 1/ Z kreslení na živo lidí přímo na různých společenských akcích, jako jsou svatby, narozeniny a firemní večírky.

 2/ Reakce klientů na kresby na zakázku podle fotografie po jejich obdržení poštou na dobírku.

  REFERENCE Z AKCÍ
Z mnoha spokojených firem a agentur, které využívají mé služby, uvedu namátkou jen některé:

 ELISA EMC Group spol. s.r.o., restaurace Zlaté časy v Praze, LUX/CZ/ s.r.o., Merkucio s.r.o., Česká spořitelna, a.s., Olbrachtov a 1929/62 a pobočka v Brně - Jánská 6, EKO PET a.s., CoDan agentura, agentura Romax, agentura Thomas s.r.o., Euro RSCG 4D, agentura Robinson, Movavia Propag spol. s.r.o., agentura MaJa, GE Money Bank a.s., MVP agency, TIP TOP ART and TRAVEL AGENCY PRAGUE,Restaurace AUSTRIA

Štefánikova 25, Praha 5, 150 00
           +420 226 518 071       - kancelář ,

SCHOELLER ARCA SYSTEMS S.R.O.
Na Rovince 879
CZ-720 00 Ostrava
Tel. +420 596 790 010 

PRALINKY s.r.o.
České Budějovice, J. Jindřicha 784/21, PSČ 370 06

PRESTIGE Management, spol. s r.o.
Nám. Dr. E. Beneše 2/32
460 01 Liberec 1

Elektro Spektrum s.r.o.
Sázavská 50
Ledeč nad Sázavou
584 01

Studio66 & Partners s.r.o.
IČO: 27410714
DIČ:CZ27410714
Náchodská 156/ 493
193 00 Praha 9 - H. Počernice

ProfiCredit Czech a.s.
Jindřišská 24/941, Praha 1, 110 00

Limet media, s.r.o.
Fryčovická 457
199 00 Praha 9Jana Zbortková, agentura Novanupta, Žitomírská 33, 101 00 Praha 10

Klára Čejková, KONE, a.s. 724 986 857 

Lucie Skříčilová, Báječná svatba, Puškinovo náměstí 2
16000 Praha 6

Pražská paroplavební společnost, a.s.
Hořejší nábřeží 17/ N
150 00 Praha 5

or-fea, programové centrum s.r.o.
Těšnov 9, Praha 1 110 00

PragueSE.com s.r.o.
Drnovská 1097/43a
161 00 Praha 6

S9 Company, Svatoslavova 19, Praha 4

Umělecká agentura ALF
Trocnovská 2181
390 02 Tábor

Jaroslav Zelinka Celní Jednatelství- Tuřanka 115
627 00 Brno

Dana Pecková
Zahradní 78
250 88 Čelákovice
IČO: 494 96 727
DIČ: CZ5752191071
tel.: 602 318 278

A DESÍTKY DALŠÍCH

REFERENCE ZAKÁZEK:

OVĚŘITELNÉ REFERENCE - OHLASY NA POŠTOU DORUČENÉ KARIKATURY:

Ne vždy se kreslíř trefí do představy toho, kdo si kresbu objednává. Jde přece jen o žert a každý kreslíř, ale i laik si kresbu může představovat jinak, nehledě na to, že jde vlastně o vtip, recesi, satiru. Většina lidí to však chápe a ví, že tvůrce nevidí jejich očima a navíc má svůj styl. Někteří z klientů pak dokonce projeví svou spokojenost zpětným e-mailem, z nichž některé zde uvádím, jako potvrzení, že dárky zdánlivě nepraktické, jimiž žertovné portréty jsou, si mohou zasloužit přívlastek vtipné, netradiční, neobvyklé a úspěsné. S laskavým svolením pisatelů uvádím i jejich e-maily pro ověření pravosti ohlasů.

Dobrý večer, pane Blaháku,

děkuji Vám za zprávu, kresba mi došla hned druhý den, co jste mi
odpověděl. Vaše práce slavila velké úspěchy, moc se všem líbila a obdarovaný
měl velkou radost.

Ráda bych Vám poděkovala nejen za dobrou práci, ale také za dodržení mé
prosby ohledně časového dodání.

Přeji Vám mnoho úspěchů a krásné jarní dny, Židlická agentura@juventa.cz

Dobrý den,

Velmi bych Vám chtěla poděkovat za Vaši práci- je to PERFEKTNÍ!!!!! Budu Vás vřele doporučovat.

Ještě jednou díky

S pozdravem
Veronika Simonová werccia@email.cz

Dobrý den pane Blaháku,

ve čtvrtek jsem obdržela požadovanou kresbu.
Chtěla bych Vám moc poděkovat, je to přesně podle mých představ.
Opravdu to je úžasné :-) goldy@seznam.cz

Moc Vám děkuji. Vystihl jste Pavlínu úžasně - našel jste ty jiskřičky v jejích očích... Můj vnitřní hlas mě nezklamal - říkal, že jste ten pravý. (Mě na Karlově mostě nevystihli, svěřím se asi do Vašich rukou taky.)Moc Vám děkuji. Určitě se zase ozvu. Mějte se hezky. Michaela Horáková
michelahorak@seznam.cz

Zdravím,ten obrázek je naprosto skvělej,přesně takhle jsem si to představoval. Jste moc šikovnej mistře!! Takže vám moc děkuju a snad budu mít příležitost vám ještě někdy něco zadat,uvažuju o společném obrázku s tou mojí nastávající. Tak ještě jednou díky a přeju vám ať se dílo pořád daří. Neuberg

Neuberglukas@seznam.cz

Dobrý den,
chtěla bych Vám moc poděkovat za zaslání kresby, spokojenost a nadšenost byla ze strany novomanželů obrovská!Určitě Vás budu doporučovat dál...
přeji hodně zakázek a děkuji Janíková magdalena_janikova@centrum.cz

Dobrý den pane Blahák,moc děkuji za zásilku. Obrázek je přesně podle mých představ.
S pozdravem Katka Mižigárová cataty@tiscali.cz

Dobrý den,

dnes nám kresba v pořádku dorazila.

Moc děkujeme, je velmi vydařilá!!
Hezký den,
Lenka Beldíkova
lenka.beldikova@yahoo.com

Dobrý den p. Blahák, právě jsem dostala do rukou kresbu našeho kamaráda a musím Vám poděkovat, nejen za rychlé nakreslení, ale i za to , že je to velmi krásné. Myslím, že se mu to bude velmi líbit stejně jako nám. Ještě jednou děkujeme. S pozdravem krásného dne Petra Šmídová
petruskamail@seznam.cz

Dobrý den,
chtěli jsme Vám moc poděkovat za nádhernou kresbu. Je úúúúžasná. Myslím že budoucí novomanželé z ní budou nadšení. Ještě jednou díky, díky moc a určitě v budoucnu opět využijeme vašeho nadání.
Zilvarovi

a.zilvarova@seznam.cz

Dobrý den,
chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za zpracovanou kresbu, jsem
nadmíru spokojená.

S pozdravem a přáním hezkého dne
Bakotová Jana

JanaBakotova@seznam.cz

Dobrý večer, dnes jsem od Vás dostala zásilku s portrétem.

Chtěla bych Vám poděkovat, protože obrázek je opravdu nádherný.

Jsem moc ráda, že jsem se obrátila právě na Vás.

Určitě Vás s radostí doporučím i svým známým.

Ještě jednou moc děkuji.

Lišková Miroslava MirkaLiskova1@seznam.cz

  MÉ SLUŽBY PRO SVATBY

Proměny svatebních obřadů v dějinách

Svatební ceremoniál, podobně jako celá společnost, prošel za období svého trvání vývojem a
prodělal řadu důležitých i méně důležitých změn.

Staré Řecko a Řím
Ve starém Řecku nebyla svatba součástí státního náboženství , ale doprovázely ji četné
domácí náboženské obřady. Svatba probíhala ve třech etapách. První etapa se týkala
přípravy nevěsty v domě jejího otce, poté následoval noční odchod do manželova domu, a
završením bylo odevzdání darů den po svatbě. V Řecku věřili, že na každé první věci a
bytosti ulpívá kletba, kterou je možno zrušit obětí. Rituály měly za úkol neutralizovat
nepříznivé síly a tak například posvátná prostituce řešila strach z prvního sexuálního styku.
Mezi snoubenci byl často velký věkový rozdíl – ženy se vdávaly na konci puberty, muži
okolo třiceti let. Řecká společnost nutila muže ke sňatku a těm, kteří se odmítali oženit, hrozil
trest, vysoké daně nebo byli vystaveni veřejnému opovržení. Důvodem pro sňatek nebyla
láska, ale udržení rodinného kultu skrze mužského následníka. Pokud muž neměl svého
následníka, nemohl dojít spokojenosti na onom světě.
Ve starém Římě bylo manželství upraveno pomocí několika zákonů. V praxi se
uplatňovaly dva druhy sňatků. Přísný sňatek byl uzavírán formou obřadu nebo ročním
soužitím ženicha nevěsty. Pro nevěstu znamenal výměnu otcovy péče za péči manžela. Při
volném sňatku byla nevěsta ponechána v opatrování otce se všemi majetkovými, dědickými
a právními důsledky (Matoušek, 1997). Římská svatba se odehrávala ve třech po sobě
jdoucích krocích. Nejdříve došlo k zasnoubení, potom probíhaly vlastní svatební obřady a na
závěr se odebral večerní svatební průvod, provázený zpěvy a voláním, do ženichova domu.
Hlavní obřad spočíval ve výměně souhlasu v domě snoubenky. Protože písemné smlouvy se
dostaly do Říma až na konci 1.století, vznikalo manželství spojením pravých rukou.
Oddávající byla „pronuba“, žena těšící se dobré pověsti, která představila snoubence. Pravá
ruka nevěsty byla vložena do pravé ruky ženicha a oba vyslovili svůj souhlas se sňatkem.
Obřad zakončovalo obětování bohu Jupiterovi a hostina. V případě, že byl souhlas snoubenců
zaručen, nebylo třeba žádného formálního obřadu, ani spojení rukou.
S římskou svatbou bylo spojováno mnoho rituálů a pověr. Nevěsta opouštěla svou
rodinu obřadem podobným únosu, kdy byla v slzách vyrvána z náručí matky. K manželovi ji
nesli na rukou, aby se nedotkla prahu. Nejdůležitějšími rituálními svatebními předměty ve
starověkém Římě byl prsten, závoj a věnec, které jako symboly sňatku převzaly také ostatní
západní civilizace a jejich význam přetrvává do určité míry dodnes. Hladký železný prsten
byl v Římě součástí zásnubního obřadu a sloužil především jako poznávací znamení. Sloužil
jako „průkaz totožnosti“, symbolizoval osobu stejně jako manželství. (Bologne, 1995)
Postupem času se prsten posílal nevěstě jako symbol domova, k němuž bude připoutána.
Nevěstin závoj měl v Římě růžovooranžovou plamennou barvu, nazýval se flammeum a
nevěsta ho nosila od rána svatebního dne.

Křesťanský středověk
Období středověku je úzce spjato s křesťanstvím, s jeho kulturou a filozofií. Základním rysem
středověké společnosti je založení jednotného společenství křesťanů a s tím související
existence dvojí moci – světské a církevní. Církev dlouhou dobu nepovažovala aktivní účast
kněze na svatbě za žádoucí. V církevní historii se manželství považovalo za těžko slučitelné
s křesťanskými požadavky. Jako nejstarší jsou doložena požehnání, která se neodbývala
v kostele, ale v ložnici. Požehnání ložnici, loži a novomanželům se udrželo až do konce
středověku. Požehnání v kostele, spojené se zahalením ženicha a nevěsty závojem podle
římského rituálu bylo poměrně vzácné. Spojení rukou, předání prstenu a svatební listiny se
nadále odehrávalo mimo kostel pod vedením nevěstina otce. Teprve od 12.století začal
převažovat církevní sňatek, což bylo důsledkem zahrnutí manželství do seznamu
svátostí. Teorie manželství jako svátosti obsahovala tři hlavní body: výlučnou zodpovědnost
církve, konsensualismus a zásnuby. Výraznější kontrolu nad sňatky však církev mohla
uplatnit až na základě závěrů tridentského koncilu ve 2.polovině 16.století, který zavedl
jako podmínku platného sňatku přítomnost kněze. (Bologne, 1995) Až do 16.století se
církevní obřad odehrával v kostelním zádveří.
Významnou úlohu v době zásnub plnily ohlášky, při nichž kazatel třikrát vyhlašoval
úmysl obou partnerů vstoupit do manželství. Kdokoli mohl upozornit na překážky bránící
uzavření sňatku a vznést námitku proti jeho legalitě. Pokud půl roku po ohláškách nebyl
sňatek uskutečněn, musely se znovu opakovat.
V rozvinuté, křesťanské, středověké společnosti rozhodovaly o sňatku v šlechtických
rodinách dynastické a územní zájmy rodiny, přičemž rozhodující slovo měl ten, kdo byl v
rodině nejmocnější. Nevěsta a ženich se mnohdy viděli poprvé až po projednání věna a
dohodnutí sňatku. Dívka, jejíž rodina neměla dostatek prostředků na vyplacení věna, musela
nejednou strávit zbytek života v klášteře. Také pro měšťanské svatby byly majetkové
zájmy široké rodiny nejdůležitější . U poddaných musela souhlas se sňatkem udělit vrchnost.
 

Novověk
V období ranného novověku se svatební obřad a s ním spojené obyčeje oproti pozdnímu
středověku nijak výrazně neměnily. Později se začínala rozpadat patriarchální rodina, v níž
citové potřeby členů rodiny byly dosud plně podřízeny hospodářským zájmům. Postupně,
jak se společnost industrializovala, začal se pomalu stírat rozdíl mezi vrstvami a třídami.
Souhlas rodičů se sňatky se stal formálním a rozšířilo se uzavírání sňatku na základě
vzájemné náklonnosti partnerů. Muž však musel mít bezúhonnou pověst a stabilní postavení,
aby mohl svou budoucí rodinu uživit. Od ženy se nadále požadovala podřízenost, poddajnost
13
a schopnost zvládat domácí práce. Mezi snoubenci býval obvykle velký věkový rozdíl: muž
se ženil kolem třicítky, dívky se vdávaly kolem dvaceti.
Při výběru partnera zůstávalo stále na prvním místě přání a potřeby rodiny. Povinností
rodičů bylo zajistit svým potomkům co nejlepší budoucnost. Láska se měla dostavit až během
manželství nebo v období zásnub. Teprve na počátku 19.století se začínají pozvolna
prosazovat manželství z lásky. Jednalo se ovšem o lásku trvalou, klidnou a cudnou, o lásku
oproštěnou od vášně.
Důležitou roli při sňatku hrála manželská smlouva, jejíž sepsání předcházelo vlastnímu
obřadu. Smlouva obsahovala nevěstin přínos do manželství, který byl nazýván věnem a
ženichovo protivěno. Součástí svatební smlouvy bylo uspořádání a vypořádání majetku
v případě úmrtí manžela. Smlouva se stávala platnou až po svatebním obřadu, který se
obvykle konal ve farnosti, odkud pocházela nevěsta.
V našich zemích byl církevní sňatek jedinou možnou formou uzavření manželství až do druhé
poloviny 19.století. Manželský zákoník z r.1868 uváděl možnost rozvodu, stále však
platil církevní princip nerozlučitelnosti manželství a proto ani jeden z partnerů nemohl uzavřít
nový sňatek.

Staročeská vesnická svatba
Starobylé zvyky se objevují ve svatebních obřadech až do konce 19.století, na vesnicích
podstatně déle. Krajově se odlišují, přesto jejich základní schéma zůstává většinou stejné.
Svatební obřad tvoří souhrn úkonů obyčejových, zvykových, zvyklostních, obřadních a
zábavních. S těmito úkony se pojí světonázorové představy, etické, sociální, ekonomické,
právní názory a normy; zřetelně vystupují také estetické, dramatické a jiné prvky (Frolec,
1983).
Každé svatbě předcházely zásnuby. Na námluvy se většinou chodilo ve sváteční den,
obvykle v neděli odpoledne . Do nevěstina domu přicházel ženich se svým otcem, družbou,
rychtářem a obecním písařem. Družba plnil funkci hlavního organizátora a ohlašoval důvod
návštěvy. Hospodář pozval všechny dál, posadili se ke stolu a začali projednávat nevěstino
věno a majetek, který do manželství přinese ženich. Po úspěšném vyjednávání požádali rodiče
nevěstu, aby se vyjádřila, zda se chce provdat. Nevěsta přikývla a následovalo sepsání
svatební smlouvy. Pokud rodiče připsali snoubencům hospodářství, byla její součástí také
dohoda mezi novomanželi a rodiči týkající se výměnku. Na námluvách se dohodl přesný
termín svatby a povinností ženicha bylo vyjednat na faře ohlášky, které musely zaznít
z kazatelny zpravidla tři neděle po sobě.
V období svatebních příprav, které mohlo trvat i čtyři týdny se pekly v domě ženicha i
nevěsty malé svatební koláčky, ale také velké koláče, které nahrazovaly svatební dort. Na
chystání svatby se podíleli lidé z příbuzenstva, ale také lidé ze sousedství. Ženich a nevěsta
se navzájem obdarovávali. Nevěsta dostala od ženicha střevíčky, svatební kytici a krajově
také peníze na nové šaty. Nevěsta věnovala svému nastávajícímu ručně vyšívanou košili,
hedvábný šátek nebo kapesníček.
V předvečer svatebního obřadu se konaly oslavy loučení se svobodou, které byly
samostatné pro ženicha i nevěstu a zúčastňovali se jich pouze svobodní . Ženich se loučil
s mládenci, zatímco nevěsta s družičkami a kamarádkami připravovaly věnečky a pírka
s červenou stuhou pro všechny svatebčany. Povinností mládenců bylo postavit v domech
ženicha a nevěsty slavobrány, které družičky ozdobily květinami a myrtou.
Vlastní svatební den začínal příchodem ženicha do nevěstina domu. Aby ženich nevěstu
dostal, musel často splnit nějaké úkoly – nasekat dřevo nebo správně odpovědět na otázky
týkající se jeho vyvolené. Někdy mu bylo předvedeno několik nepravých nevěst, které musel
pro jejich nedostatky odmítat až do té doby, než přišla pravá nevěsta. Velmi důležitým
obyčejem se stal akt poděkování rodičů, který byl závazný až do konce druhé světové války.
Oba snoubenci poklekli na stoličku ozdobenou bílým vyšívaným šátkem před rodiče a
políbili jim ruce. Ženich poprosil za odpuštění hříchů a poté rodiče snoubencům požehnali
křížkem na čelo. Ještě v domě nevěsty se všichni svatebčané, včetně ženicha a nevěsty,
ozdobili myrtovými pírky na znamení toho, že tvoří uzavřené společenství lidí.
Svatební průvod chodil obvykle do kostela pěšky, pouze v případě, když byl kostel
daleko, využívalo se ozdobených koňských povozů nebo kočárů. Svatebčané rozdávali nebo
rozhazovali z vozů koláčky, cukroví, občas i peníze. Svatební průvod se většinou nevyhnul
„zatahování“. Maskovaní sousedé a známí zatarasili cestu provázky ozdobenými různými
předměty nebo položili přes cestu kládu. Výkupným v podobě koláčů, peněz nebo kořalky se
snoubenci vypláceli z „hříchů mládí“. Nevěsta měla celou cestu vzlykat a naříkat, aby
v manželství neplakala.
Samotný církevní obřad doprovázela řada pověr. Věřilo se, že novomanžel, který si dříve
klekne, bude v manželství poslouchat. Nevěsta se snažila při obřadu šlápnout ženichovi na
nohu, aby byl v manželství „pod pantoflem“. Ještě v kostele měla nevěsta požádat ženicha o
peníze, aby v manželství netrpěla nouzí.
Na svatební hostině se podávalo mnoho chodů. Čím více jich bylo, tím větší blahobyt
čekal novomanžele v budoucnosti. Ženich seděl v čele stolu a nevěsta vedle něho v rohu tak,
že seděla na dvou lavicích. Jedli z jednoho talíře lžícemi, které byly svázány stužkou. Na
hostinách se popíjela kořalka, víno, ale především pivo.
Když svatebčané dojedli, byli na hostinu přineseny velké buchty ve tvaru věnců ozdobených
jablky, sušeným ovocem , věnečky a cukrovinkami. Na vrcholu byl umístěn rozmarýnový
věneček nevěsty. Jako první musela ujíst z koláče nevěsta se ženichem, zbytek se rozdělil
mezi všechny svatebčany.( Sluková, 2001)
Důležitým okamžikem bylo čepení nevěsty, které se někde provádělo až druhý den . Při
čepení ženy rozpletly nevěstě vlasy, sundaly jí věnec a nasadily na hlavu čepec, který
symbolizoval přechod mezi vdané ženy. Celý obřad probíhal za zpěvu písní, které
vyjadřovaly ztrátu dívčího vínku a rozloučení se svobodou. (Frolec, 1983)

 Moderní společnost
Moderní individualizovaná společnost se vyznačuje nárůstem odlišnosti mezi jedinci a
prosazováním osobních zájmů na úkor zájmů společnosti. Předem dané normy a sociální role
nahradily svobodná rozhodnutí, což s sebou nutně přináší tíhu zodpovědnosti a z ní
pramenící pocit nejistoty . Člověk se vymaňuje ze skupin a komunit, které ho pevně
určovaly a ztrácí své pevné zakotvení ve společnosti. Život člověka je svobodnější, ale
zároveň v mnohém složitější, než tomu bylo v minulosti.(Beck, Beck-Gernsheim, 1995)
Současná doba je charakteristická tím, že mladí lidé odkládají sňatky a rození dětí na dobu
co nejpozdější a zároveň ve větší míře zakládají rodinu neformálně, bez legálního sňatku.
Přestože se mnohdy nesezdaná soužití jeví jako spokojenější, oproti manželství jsou méně
stabilní a dříve se rozpadají. (Matoušek,1997)
Sňatek a rodina stále zůstávají významnou životní hodnotou. Výběr partnera pro
manželství je záležitostí svobodné volby jedince. Mohlo by se zdát, že v dnešním světě není
pro tradice místo, ale je tomu skutečně tak? Svatební obřad a zvyky s ním spojené doznal
spoustu změn, přesto se z něho tradiční zvyky a obyčeje nevytratily úplně. Můžeme dokonce
pozorovat tendenci návratu zpět ke kořenům - mnohé svatby se konají v tradičním duchu
včetně rituálů, které je doprovázely po staletí.
Frolec (1983) srovnává slovanskou svatbu se svatbou moderní a zaznamenává proměny
jednotlivých svatebních obyčejů. Některé výsledky jeho analýzy je možné beze zbytku
vztáhnout na dnešní transformovanou společnost, jiné jsou platné jen pro tehdejší
socialistické zřízení.
Dohoda o uzavření sňatku, která měla dříve podobu námluv, je dnes spojena
s přátelskou návštěvou rodičů, při které se domlouvá průběh svatby. V minulosti se
zajišťovala účast na svatbě a sociální kontrola ohláškami a osobním zvaním, při kterém
nevěsta obcházela své příbuzné a známé s prosbou o výpomoc. Nyní se na svatbu zve
tištěnými pozvánkami, telefonem, eventuálně osobním pozváním. Loučení se svobodou se
realizuje dodnes, není však rozděleno podle pohlaví a účastní se ho také ti, co jsou ženatí a
vdaní. Původní rozloučení s rodiči se odehrávalo formou odprošení rodičů a jejich
požehnáním. To se změnilo v poděkování rodičům, někde se tradice požehnání rodičů stále
udržuje. Sňatek se uzavíral v kostele, Frolec (1983) uvádí jako současnou invariantu oddavky
na Národním výboru. Po transformaci společnosti byly Národní výbory zrušeny a sňatek se
odehrává na radnici nebo v kostele. V pořádání svatební hostiny došlo ke změnám v počtu a
složení jídel. Častěji než dříve se uskutečňuje mimo domov, v restauraci nebo hostinci.
Kulminačním bodem tradiční svatby bylo čepení nevěsty a pozdější oddavky v kostele,
zatímco u moderní svatby je tímto vrcholem obřad na radnici nebo v kostele (Frolec, 1985).
Doba trvání sňatku se ve většině případů zredukovala na jeden den a obřady se odehrávají po
celý rok. Dodnes se udržela pověra o nevhodnosti svatby v měsíci květnu . Tradiční svatby
na vesnici se konaly tak, aby nenarušily průběh zemědělských prací. Lidé se vyhýbali sňatku
v období adventu a velikonočním týdnu. Dříve se oddávalo během týdne a za nejšťastnější
den se považovalo úterý; v dnešní době se lidé berou převážně v sobotu.
Frolec (1983) na základě provedených výzkumů uvádí, že se zvyšuje podíl zábavných
prvků, které přispívají k udržení tradičních jevů v současné svatbě, přestože jejich původní
smysl se vytratil. Mezi ně řadí zamykání dveří svatebního domu, štípání dřeva, zametání
střepů, zatahování svatby spojené s výkupným a přenášení nevěsty přes práh.
Svatební obřady se oproti minulosti zjednodušily, přesto si překvapivě uchovaly velké
množství starých zvyků a obyčejů. Důvod bychom mohli hledat ve výjimečnosti svatebního
aktu, který dodnes symbolizuje důležitý životní předěl v životě jednotlivce a současně první
krok k založení tak významné instituce, jakou je rodina.